Andreas Exner âervené kalhoty a Ïlutá suknû visí na stûnû. Jejich otvory u pasu, které d€íve objímaly Ïenské tûlo, jsou uzav€eny barevnou látkou, která ladí s barvou obleãení. Látka na zdi p€ipomíná malí€ské plátno, visící nitû zase kapající barvu. V ‰edesátšch letech se nûkte€í malí€i, jako t€eba Frank Stella, pokou‰eli o rozbití rámu obrazu, a sice tím, Ïe dovolili ãástem obrazu, aby se rozbujely aÏ do prostoru, jako jistš druh reakce na gestickou malbu, která trvala na autonomii obrazového svûta, a tím téÏ trvala na vytvo€ení umûleckého svûta v obrazovém rámu, kterš je zcela nezávislš od svûta ve skuteãnosti. Obraz, kterš vypadl z rámu, vstupuje do v‰edního svûta, do prostoru, ve kterém se nachází jeho pozorovatel. Od dob El Lisického, kterš ve dvacátšch letech minulého století vyÏadoval, aby se umûlci odvrátili od obrazu a vstoupili do reálného prostoru, ve kterém byla architektura nejvy‰‰í formou umûní, existuje toto téma. Lucio Fontana t€eba roz€ezal plátno, aby p€idal i tu tmavou hloubku reálného prostoru k obrazovému prostoru (1958). Charlotte Posenenske zase – naopak – skládala malí€skš karton (1966). Exnerova obleãení se na jedné stranû vztahují na tradici malby – ne náhodou visí na stûnû. Na druhé stranû se tady jedná o »mûkké skulptury«. Zatímco Claes Oldenburg zvût‰oval tvrdé p€edmûty (psací stroj, vypínaã etc.) na mûkké a groteskní plastiky, spokojí se Exner s nenápadnou manipulací látky, mûkkého materiálu. Jemnš zásah. Uzav€ení nevyluãuje zcela my‰lenku, Ïe se tady jedná o kus obleãení. Vztah k v‰ednímu dni zÛstává p€ítomen: p€i pohledu na toto umûlecké sukÀovité dílo se nám mÛÏe v mysli vybavit Ïena, tím více i proto, Ïe ta suknû je téÏ obno‰ená, Ïe pat€ila urãité Ïenû. Sklady látky p€ipomínají tûlo a jeho pohyb, p€esto zcela jinak neÏ u Christiana Boltanského, kde obleãení je tematizováno jako pochmurnš zástupce mrtvšch. Co se Exnera tšãe, myslíme spí‰e na Ïivost, téÏ kvÛli spí‰e jasnšm barvám. Jeho práce jsou tedy obojí, na jedné stranû malby, zároveÀ i sochy, a téÏ si uchovají nep€ehlédnutelnš vztah k praxi, kterš se p€ená‰í do umûleckého porozumûní. I jinak pracuje Andreas Exner (nar. 1962) p€edev‰ím s látkami, které podobnû jako záclona plynou ze stûny nebo visí ze stropu. SplÀuje se tu dávno známš poÏadavek malby: barva není nanesena, nšbrÏ se stala látkou, objektem, osamostatnila se. Je to barva sama, která tvo€í skulpturu. Burkhard Brunn