Dieter Froelich Na nûkolika malšch stolech se se‰el velkš poãet bílšch porcelánovšch váz rÛznšch velikostí, rÛznšch forem, hedvábnû lesklšch a p€ipomínajících slavného italského malí€e záti‰í, kterš se jmenuje Georgio Morandi. Vzhled tohoto kompaktního souboru p€ipomíná spontánnû vesnice a mûsta na jihu. V‰echny vázy jsou naho€e uzav€eny. Tím se z váz stala dutá tûlesa, která jednoznaãnû odmítají pouÏitelnost, i kdyÏ jejich v‰ední pÛvod je z€ejmš. Tyto porcelánové p€edmûty, kteršch je 21 typÛ, odlité podle pravšch váz, poukazují na dlouhou tradici. Vázy se odjakÏiva buì »staví« nebo toãí. Proto vlastní nûco soust€edného, soust€edûného, obráceného dovnit€. ZÛstávají u sebe, jsou v sobû samšch shromáÏdûné. U váz mluvíme o krku, ramenech, tûlu, b€ichu a noze. Nejedná se u nich o v‰ední tûlesa, nšbrÏ spí‰e p€ipomínají Ïenské tûlo. U p€edkolumbijské kultury mají vázy dokonce prsa a paÏe jako ucho. PonûvadÏ zpravidla nesou kvûtiny, mají vázy nûco luxusního – na coÏ myslíme, i kdyÏ jsou uzav€ené. AÈ uÏ p€ipomínají domy, které dohromady vytvá€í vesnici se stinnšmi kouty, nebo i skupinu Ïen: dohromady vytvá€í skulpturu z mnoha ãástí, které je moÏno pohybovat. Tím je tato plastika pohyblivá. Bílá tûlesa spolu hovo€í a p€itom vytvá€í vnit€ní prostory, vrhají stíny, odráÏí svûtlo. Malí€ské záti‰í zpravidla obsahuje rÛzné p€edmûty, ale u Morandiho najdeme mnohdy jenom láhve. S touto redukcí pracuje i Froelich a tím, Ïe shromáÏdí jednoduché, podobné, koncentrické p€edmûty, vzniká velkš klid. Tato soust€edûnost nese v sobû nûco zá€ivého. Bûlota budí dojem, Ïe to, na co se díváme, jenom nûco p€ipomíná – jako by se to vzdálilo do nûãeho archaického. Skulptury jsou váÏné ve smyslu so‰ek a krásné ve smyslu klasickém. Pono€enost tûl váz sama do sebe zdÛrazÀuje bytí na místû. Oproti pohybu, rychlosti, zrychlení, tedy oproti €ítícímu se ãasu, ale téÏ oproti spojitosti stejnšch míst a jejich stejnorodosti – obojí jsou tendence moderní spoleãnosti a jejích technologií – jedná se zde o udrÏení místa nároãnou skromností. V tom spoãívá konzervativní humanita tûchto prací. Jiná díla Froelicha (nar. 1959) se zdaleka z€etelnûji vztahují k v‰ednímu dni. Umûlec pak pracuje s kuchyÀskšmi pot€ebami a s €eãí a sám va€í. Mluvení a jídlo, obojí zvládneme s pomocí jazyka. Estetická pozice, v nûmãinû zvaná Geschmack – »chuÈ« (vkus), se odvozuje od »chutnání« – schmecken. Burkhard Brunn