Steffi Hartel Malé formáty Steffi Hartel jsou vechny stejnû velké, vechny ukazují vertikální barevné pruhy, buì stejné í€ky nebo nepravidelnû iroké, nûkdy jasné barvy, nûkdy smíené, nûkdy v pravidelné nebo i nepravidelné vzdálenosti od sebe a skoro vÏdycky se mezitím najdou dva nebo více prouÏkÛ lístkového zlata. Jedna série. Uspo€ádání na sebe navazujících prouÏkÛ by nás mohlo p€ivést na mylenku, Ïe tyto prouÏky by se mohly p€es okraj obrazu vodorovnû a svisle prodlouÏit a pak by se tento obraz stal jedním malšm vš€ezem z nekoneãnosti. Podle barevného sloÏení prouÏkÛ vzniká zcela ojedinûlá atmosféra, norská, maghrebinská, rokoková, New York; nebo i tónina, durová ãi mollová. Díky kteršm p€edstavám a pocitÛm vznikají barvy? Hartel (1956) se nachází v tradici americkšch malí€Û barevnšch polí, kte€í se zabšvali vlivem barev. ProuÏkované obrazy malovali v jinšch souvislostech téÏ Frank Stella, Gene Davis (1920 1985), Daniel Buren a Bridget Riley. Hartel klade dÛraz na zvlátní vnímání barev díky zlatšm prouÏkÛm: závisle na vpádu svûtla a úhlu pozorování barvy zazá€í, vystupují z plochy obrazu a pak, kdyÏ se pozorovatel dá do pohybu, se tyto prouÏky ukryjí mezi barvami, p€edstírajíce, Ïe se samy staly barvou zelenkavou, ãervenou, naÏloutlou. Zde maluje zároveÀ i svûtlo coÏ pat€í k aspektu minimal art. PonûvadÏ zlaté prouÏky p€ejímají vyza€ované barvy, mÛÏe se stát, Ïe dva zlaté prouÏky se zabarví do rozdílnšch odstínÛ. Zlaté prouÏky téÏ mohou reagovat na pozorovatele, a to tím, Ïe p€imíchají t€eba barvu jeho svetru do obrazu. KdyÏ provedeme srovnání s Michelangelem Pistoletto, kterš ãásteãnû pomalovává zrcadla a ãásteãnû je ponechá volná, aby do nich mohl jak pozorovatel tak i vnûjí prostor opticky vsáknout, dochází u Hartel spíe tichá interakce. Ovem tyto zlaté prouÏky téÏ mohou vyvolat rÛzné asociace coÏ je kromû p€ipojení reálného prostoru dalí vední vztah. Zlato slouÏilo malí€Ûm ze Sieny kolem roku 1300 (Duccio, Simone Martini, Lorenzetti) k vytvo€ení boÏského svûtla v pozadí legend svatšch. Osvícení mají jednu zlatou svatozá€. Zlato jako boÏské svûtlo znamená téÏ drahocennost a moc. Vlivem zlatého rámu, kterš obklopuje obraz jako aureola, se celš obraz k nepoznání zmûní. Zlato konec koncÛ slouÏilo k rozvinutí nádhery církve a svûtské vrchnosti. Tyto snadno pochopitelné p€edstavy umoÏní obrazÛm Hartel, aby vypadaly vzdálenû a udûlují její malbû troku té zá€e, která kdysi obklopovala ve boÏské. Její malé obrazy pÛsobí koncentrovanû, a co se barev tšãe, velmi skvostnû. Všsledky tohoto dlouhodobého experimentu jsou bez pochyb delikátní lahodnou krásou. Burkhard Brunn |
nar.
1956 v Mayenu, Ïije ve Frankfurtu nad Mohanem / 1985-90 studium na
Städelschule ve Frankfurtu / 1992 cena roku za umûní spolku
Fr. Künstlerhilfe e.V. / 1995 cena za umûní na stavbû,
soutûÏ pro centrum ú€adÛ, Frankfurt / 1996/97 pracovní
stipendium Ministeria vûdy a umûní Hesenska
Všstavy (všbûr) 2001 Galerie Ute Pardun, Düsseldorf, mit Udo Koch; »Frankfurter Kreuz«, Schirn Kunsthalle Frankfurt (Kat.); »Jahresgaben 2001/ 2002«, Frankfurter Kunstverein, Frankfurt/M. (Kat.) / 2000 »One of those Days«, Mannheimer Kunstverein (Kat.) »Im Garten«, Dörrie & Priess, Hamburg / 1999 Galerie Brigitte Trotha, Frankfurt/M. (E.) / 1998 »Petshop«, Galereie Sies & Höke, Düsseldorf / 1996 »Medien Kunstwerke«, Galerie Stampa, Basel / 1995 Konstantin Adamopoulos, Frankfurt/M. (E.) / 1993 Forum der Fr. Sparkasse, Frankfurt/M. (E., Kat.) / 1992 »Multiple Choice«, Galerie Bob van Orsouw, Zürich Bez názvu, 1998 míchaná technika na d€evû 38 x 30 cm |