Sandra Kranich Sandra Kranich (nar. 1971) vlastní státní zkou‰ku jako pyrotechniãka a vytváŔí ohÀostroj – kromû Ŕemesla – jako umûlecké dílo. Jako umûní má tato eruptivní událost – téÏ stará metafora muÏského orgazmu – návaznost k jinöm druhÛm umûní. Vzniklé z rokokovöch zábav vrchnosti se toto divadlo pro masy lidí stalo velmi oblíbenöm kvÛli barvû. »Barva« je – v pohledu malby – ov‰em naivní. OhÀostroj Kranich se v bŔeznu tohoto roku omezil na bílou, ãervenou a zelenou barvu, které se v podobû kouŔe spojily do vzná‰ejících se smûsí. Dokonce i jednobarevné ohÀostroje jsou myslitelné. Oproti tomu existuje více neÏ 20 rÛznöch zlatöch tónÛ. Jedná se zde nepochybnû o dekorativní umûní. PŔesto je jako takové samostatné a nic jiného nezdobí. JiÏ od 80. let minulého století si malíŔi cení dekorativnost, ponûvadÏ chrání umûní od nutnosti ztvárnûní obsahu, kterö by mohl pŔiná‰et vöznam. Dekorativnost je dekorativní a nic jiného. Kranich ale navazuje spí‰e na kresbu. Jejím snem je ãernö ohÀostroj na svûtlém nebi. Zajímá se o dynamiku linie. VöstŔely kreslí ve tmû tŔpytivé ãáry, které se na nebi na vteŔinu kŔiÏí, a tvoŔí struktury, které vytváŔí jasné, na náhodû nezávislé formy, kdyÏ jsou pouÏívány precizní bomby (magic fire), u kteröch je moÏno vö‰ku a dobu vöbuchu pŔesnû urãit. Kranich vytváŔí stereometrické figury. JelikoÏ rakety kreslí linie, které vymezí prostor a explodují, vztahuje se ohÀostroj téÏ ke skulptuŔe. TŔískání a vŔe‰tûní ji pŔibliÏují k moderní hudbû – v ‰irokém smyslu, myslíme-li na hudebníky pouÏívající zvuky. TŔesky a blesky pŔipomínají bouŔku, divadlo, které je ‰okující a zároveÀ krásné. V‰eobecnö vöraz »hroznû krásné« struãnû shrnuje tento dojem. PŔesto jsou zvuky spí‰e atmosférické doplÀky. Rozhodující je vztah ohÀostroje k performanci. Stejnû jako divadelní pŔedstavení je jedineãné, znamená to, Ïe není totoÏnû opakovatelné. Neopakovatelnost ohÀostroje mu zaruãuje jistou svatozáŔ, kterou uÏ jiné druhy umûní, dle slavného vöroku Waltera Benjamina, dávno ztratily díky své reprodukovatelnosti. OhÀostroj je sumou nejintenzivnûj‰ích momentÛ, které v nejkrat‰í dobû vyblednou a doslovnû se rozplynou v noci. Jeho pomíjivost a dlouhá nároãná pŔíprava – pouze pro nûkolik okamÏikÛ – jej dûlají vzácnöm divadlem. Co zÛstane, je jen vzpomínka – a pro dokumentaci video. Je nutné, jak umûlkynû prohla‰uje v jednom rozhovoru, abychom se nauãili pozorovat ohÀostroj. Ona sama se mezitím dokáÏe dívat jako ve zpomaleném filmu. (Sandra Kranich je jediná umûlkynû na tomto terénu.) Burkhard Brunn