Sandra Kranich Sandra Kranich (nar. 1971) vlastní státní zkou‰ku jako pyrotechniãka a vytvá└í ohÀostroj – kromû └emesla – jako umûlecké dílo. Jako umûní má tato eruptivní událost – téÏ stará metafora muÏského orgazmu – návaznost k jin÷m druhÛm umûní. Vzniklé z rokokov÷ch zábav vrchnosti se toto divadlo pro masy lidí stalo velmi oblíben÷m kvÛli barvû. »Barva« je – v pohledu malby – ov‰em naivní. OhÀostroj Kranich se v b└eznu tohoto roku omezil na bílou, ãervenou a zelenou barvu, které se v podobû kou└e spojily do vzná‰ejících se smûsí. Dokonce i jednobarevné ohÀostroje jsou myslitelné. Oproti tomu existuje více neÏ 20 rÛzn÷ch zlat÷ch tónÛ. Jedná se zde nepochybnû o dekorativní umûní. P└esto je jako takové samostatné a nic jiného nezdobí. JiÏ od 80. let minulého století si malí└i cení dekorativnost, ponûvadÏ chrání umûní od nutnosti ztvárnûní obsahu, kter÷ by mohl p└iná‰et v÷znam. Dekorativnost je dekorativní a nic jiného. Kranich ale navazuje spí‰e na kresbu. Jejím snem je ãern÷ ohÀostroj na svûtlém nebi. Zajímá se o dynamiku linie. V÷st└ely kreslí ve tmû t└pytivé ãáry, které se na nebi na vte└inu k└iÏí, a tvo└í struktury, které vytvá└í jasné, na náhodû nezávislé formy, kdyÏ jsou pouÏívány precizní bomby (magic fire), u kter÷ch je moÏno v÷‰ku a dobu v÷buchu p└esnû urãit. Kranich vytvá└í stereometrické figury. JelikoÏ rakety kreslí linie, které vymezí prostor a explodují, vztahuje se ohÀostroj téÏ ke skulptu└e. T└ískání a v└e‰tûní ji p└ibliÏují k moderní hudbû – v ‰irokém smyslu, myslíme-li na hudebníky pouÏívající zvuky. T└esky a blesky p└ipomínají bou└ku, divadlo, které je ‰okující a zároveÀ krásné. V‰eobecn÷ v÷raz »hroznû krásné« struãnû shrnuje tento dojem. P└esto jsou zvuky spí‰e atmosférické doplÀky. Rozhodující je vztah ohÀostroje k performanci. Stejnû jako divadelní p└edstavení je jedineãné, znamená to, Ïe není totoÏnû opakovatelné. Neopakovatelnost ohÀostroje mu zaruãuje jistou svatozá└, kterou uÏ jiné druhy umûní, dle slavného v÷roku Waltera Benjamina, dávno ztratily díky své reprodukovatelnosti. OhÀostroj je sumou nejintenzivnûj‰ích momentÛ, které v nejkrat‰í dobû vyblednou a doslovnû se rozplynou v noci. Jeho pomíjivost a dlouhá nároãná p└íprava – pouze pro nûkolik okamÏikÛ – jej dûlají vzácn÷m divadlem. Co zÛstane, je jen vzpomínka – a pro dokumentaci video. Je nutné, jak umûlkynû prohla‰uje v jednom rozhovoru, abychom se nauãili pozorovat ohÀostroj. Ona sama se mezitím dokáÏe dívat jako ve zpomaleném filmu. (Sandra Kranich je jediná umûlkynû na tomto terénu.) Burkhard Brunn



 

1995–98 studium na Hochschule für Gestaltung, Offenbach nad Mohanem (u prof. Manfreda Stumpfa a prof. Heinera Bluma) / 1998-01 studium na Städelschule, Frankfurt nad Mohanem (u prof. Thomase Bayrle), mistrovská Ïákynû / 2003 státní zkou‰ka pro pyrotechniãky / nar. 1971 v Ludwigsburgu


V÷stavy (v÷bûr)
2003 »Bodenfeuerwerk«, Burgdorf, Schweiz; »Bodenfeuerwerk«, Duchcov, Tschechien; Hessischer Rundfunk, Frankfurt/M.; »Bodenfeuerwerk« / 2002 »Through and Through«, rraum 02, Frankfurt/M. / 2001–02 »Through«, Protoacademy, Edinburgh Schottland / 2001 »Silicon Woodcuts«, Forum der Frankfurter Sparkasse 1822 / 2000 »Bodenfeuerwerk«, Museum für Angewandte Kunst Frankfurt / 1999/2000 »Bodenfeuerwerk«, Historisches Museum Frankfurt / 1999 »Save the day«, Museum für Moderne Kunst Frankfurt am Main

Bodenfeuerwerk
Hessischer Rundfunk,
Frankfurt/M.
13.03.2003