Axel Malik (nar. 1953) pí‰e od roku 1989 deník. KaÏdš den ponechá jeho pero €ady malšch stop na papí€e, proti sobû zanechané psané stopy, které on zve »znaky«. KaÏdš »znak« je dÛkazem velmi intenzivní události. I kdyÏ nemají v linguistickém smyslu Ïádnš všznam, mohly by se tyto linie p€esto p€eãíst. JakoÏto stopy psaní neznamenají tato znamení nic víc neÏ jenom psací pohyb sám o sobû. Nemají Ïádnš všznam kromû sebe samšch. TakÏe je moÏné ve vztahu k všrazu »abstraktní malba« hovo€it o abstraktních, na sebe se vztahujících psanšch obrazech, i kdyÏ Malik nepouÏívá barvy. Prostor, na kterém se umûlec pohybuje, je prázdnš prostor mezi písmem a obrazem. Co existuje, jsou knihy a písemné role, dále obrazové formáty, které díky své p€ehnané ‰í€ce nebo vš‰ce p€ipomínají psané zástavy. A p€i pozorování tûchto obrazÛ se dojem mûní od písma k obrazu závisle na vzdálenosti: zdaleka, kdy se díváme na celek, má tato písemná pavuãina charakter obrazu, kterš se u vodorovného písma zmûní – na abstraktní písmo. Malik se nachází, zhruba €eãeno, jednak v tradici urãité asijské kaligrafie (Yu-Ischi 1916 – 1985), jakoÏ i v tradici »écriture automatique«, té metody, s níÏ Henri Michaux (1899 – 1984) a André Masson (1896 – 1987) díky vy€azení vÛle tûÏili podvûdomé obsahy na denní svûtlo. I kdyÏ Malikovy impulzy k psaní pramení z pramene podvûdomí, psaní se koná za duchap€ítomnosti a mimo to – a to je odli‰né od automatického písma – podle urãitého €ádu: znaky jsou od sebe oddûleny jako tiskací písmena, zhruba stejného typu a velikosti, tvo€í €ádky a vyplÀují danš formát. Povrchnû €eãeno p€ipomíná jeho práce €ady ãísel od Romana Opalky nebo psané kresby od Hanne Darboven, v obou p€ípadech se jedná o zpracování plynutí ãasu, jedné dimenze, která hraje také u Malikovšch deníkÛ roli. Pramen energie psacího pohybu se nachází asi hloubûji neÏ u gestické malby, vytvá€ené »Informel«, je spí‰e v‰eobecnû biologická neÏ individuelnû psychická, takÏe spí‰e objektivní neÏ subjektivní. Video ukazuje psaní v akci, klouzání, tanãení, zakopávání, honiãku a napjaté oãekávání pera, které jako sokol krouÏí nad papírem. âistû akustická práce »naslouchání psaní« dává dojem, Ïe se jedná o zu€ení psací akce, o orgiastické vybití energie p€i práci, která umûlce zcela vyãerpá. Burkhard Brunn