Michal Péchouãek
»Portrét umûlce v digitálním vûku«
Zdá se témûÄ nemoÏné hledat a nacházet
v souãasném svûtû nûja-kö duchovní
obsah, nebo srozumitelnou, univerzální mylenku. Je
tûÏké nepodlehnout plíÏivöm procesÛm
sociální stratifikace a zachovat si vlastní nezajitûnou,
tolik zranitelnou identitu. A opravdu zniãující potom
musí böt touha vyprávût o vlastních pochybách
prostÄednictvím obrazÛ navazujících na stále
více relativizované tradice vötvarného umûní.
Mladö ãeskö autor Michal Pûchouãek si vak právû
tuto nesnadnou triádu zvolil jako model pro svoji tvorbu. K tomuto
ideálu se soustavnû vztahuje, ale zároveÀ si
uvûdomuje jeho nepostiÏitelnost a také urãitou
nostalgickou rozporuplnost.
Zatím poslední Pûchouãkovu práci, kterou
nazval »Sbûratel«, lze chápat jako programovou
manifestaci jeho dlouhodoböch autorsköch postojÛ. Jedná se
o soubor 26 maleb, které zaznamenávají fragmentární,
tajemnö a pro diváka témûÄ nesrozumitelnö dûj.
Jednotlivé obrazy reprezentují Ïánry tradiãního
malíÄství (portrét, zátií, krajina)
a skrövají Äadu postmoderních citací (Gustave Courbet,
Caspar David Friedrich, Vincent van Gogh). Integrální souãástí
díla je také video film (cca 8 minut), jehoÏ obsahem
je prostá prezentace této série obrazÛ imaginárnímu
sbûrateli kdesi v umûlcovû ateliéru. Kruciální
roli ve struktuÄe artefaktu pÄitom sehrává skladba Bernarda
Hermanna (autora hudby k filmÛm Alfreda Hitchocka), která
pÄímo inspirovala jeho dûjovou linii. Celá práce
má variabilní podobu, neboÈ podle poznámek
Michala Pûchouãka je moÏné ji vystavit »jako
statickou expozici v galerii, zavûenou obrazovou Äadu spolu
s videem, pouze jako video nebo jako sérii fotoreprodukcí
a video«.
Mimetická strategie, kterou Pûchouãek v díle
»Sbûratel« sleduje, vyrÛstá z vyhranûného
protikladu mezi banalitou pÄíbûhu a bohatou estetickou strukturou
jeho poznámkového aparátu. Autor dílo sestavuje
jako lineární kaleidoskop, neklade dÛraz na konkrétní
segmenty ãi urãité vöznamy, nöbrÏ se soustÄedí
na prÛbûh samotné komunikace. DÛslednû
pÄitom vyuÏívá formu filmového stÄihu, kdyÏ
vedle sebe klade statické zábûry, jejichÏ napûtí
graduje teprve ve vzájemném stÄetu, v logické (nebo
nelogické) interaktivitû. PÛvodní pojetí
závûsného obrazu akcentující vztah mezi
hloubkou pÄedlohy a plochou jejího iluzivního záznamu
tak konfrontuje s procesem dynamické vizuální medializace
reality.
Kdesi uprostÄed »Sbûratel« (v jednom z mnoha zábûrÛ)
mÛÏeme vidût list filodendronu zastrãenö v lahvi
od piva. MoÏná, Ïe právû v tomto detailu
se koncentruje bohatství celé práce Michala Pûchouãka.
Podstata jeho umûlecköch dûl je totiÏ vûtinou
skrytá v tom, co nelze úplnû pochopit. Michal
Koleãek
|